od Hroch » úterý 18 prosinec 2018, 17:39
Alfíku,
rád bych Ti řekl pár věcí, co jsem Ti už říct nestačil.
Poprvé jsem mezi vás přijel v roce 2012, to bylo v Aníně. Bavilo mě, že váš-náš sraz není žádná přeorganizovaná akce, ale pohodový setkání lidí, kteří měli stejný zájmy a podobný smýšlení, ačkoliv pocházeli od Šumavy k Tatrám a každý dělal něco jinýho.
Tam jsem pochopil, že tomu všemu šéfuješ Ty, ale tak nějak pěkně, nenásilně. A přitom se všichni podřídili, protože pochopili, že jenom tak se můžeme někam společně podívat, něco vidět, na něčem se domluvit, něco zažít.
Tos tam byl ještě na starém dakarském speciálu, který nesl jakési „drobné známky poškození“ a naopak nenesl známky přehnané údržby – asi proto jsi brodil Otavu odvážně, ze všech nejlíp…
Za ty všechny roky jsme společně viděli kus světa (nebo republiky a nejbližšího okolí, ale to je jedno) a když se večer sedlo k ohni a pekli se buřty, tak to bylo přesně to, co nám mohl kdekdo závidět.
Alfe, slibujeme, že se všichni zasloužíme o to, aby příští rok byl stejně tak pěknej, jako všechny předchozí, abys tam nahoře nemusel kolegům motorkářům vysvětlovat, co že je to za přiblblou partu na obstarožních motorkách, která nejenže se neumí srovnat při snaze o focení do řady, ale co bez Tebe neumí společně projet ani 15 kilometrů a navzájem se ztratí na prvním kruháči…
Tak doufám, že to takhle nebude, ale že se na nás budeš shora dívat s tím svým úsměvem a budeš si říkat – pěkně jsem to tu bandu naučil…!!
Tak díky, budeš nám chybět…!